Blatnické nezávislé
noviny
Úvodní stránka
Aktuality
Zajímavosti
Kultura
Historie
Pamětihodnosti
Sport
Zpravodajství LF
Společenská kronika
Archiv
Návštěvní kniha
Odkazy
Redakce
Komunismus a socialismus
 
 Michal Cáb
  25.2.2007

   Již 100 let před únorem 1948 varoval Antonio Rosmini Serbati před komunistickou totalitou. Podívejme se do eseje Rosminiho z roku 1847, ve které ukazuje, kam komunismus a socialismus lidi dovede.
   Utopičtí socialisté slibují národům blahobyt, k němuž je dovede "nějaký vynález" socialismus. Tento systém nechává stranou mravnost, ctnosti, náboženství. Společnost redukuje na mechanismus stojící na žádostivosti a materiální produkci. Všichni utopičtí socialisté považují svobodu za překážku jejich socialistických záměrů. Totéž lze říci o vědeckých komunistech a materialistech, kteří považují svobodu za poznanou nutnost.
   Owen: Základní podmínkou pro vybudování nejšťastnější lidské společnosti je, že se lidé sami zřeknou své lidské svobody. Hobes: Odstraní svobodu a zavede vládu absolutní monarchické diktatury. Fourier: Absolutní vláda všech vášní je základním principem reformy. Právě vášním má být obětována svoboda. Většina jeho děl bojuje s moralisty všech dob, kteří vyslovili moudrá pravidla za účelem zvládnutí vášní a lidskou důstojnost viděli právě v uplatňování svobody, díky níž člověk dokáže překonat sám sebe a jednat rozumně.
   Velkou překážkou všech socialistických reforem je právě lidská svoboda. Za obětování svobody slibují veřejné štěstí. Představa utopistů o nové lepší společnosti, ve které bude člověk šťastný (štěstí podle utopistů spočívá v materiálním dostatku a v neomezeném oddávání se vášním), je sociální stroj, ve kterém je člověk součástkou (kolečkem) tohoto stroje. Idea tohoto stroje má však 2 zásadní problémy: První spočívá v tom, že se člověk musí úplně vzdát své svobody. Nesmí opustit své místo a na svém místě musí vlastní aktivitou uvádět sociální stroj do chodu. Druhý problém spočívá v tom, kdo takový stroj sestaví (ustaví) a kdo bude zodpovědný za jeho chod. To je ještě vážnější problém než ten první a utopičtí socialisté ho nikdy nevyřešili. Dokonce ani nemá řešení, protože vzdají-li se lidé svobody ve smyslu prvního bodu, nezůstává nikdo, kdo by ho mohl ustavit. (Tento problém vyřešil až  vědecký komunismus a marxismus. S tímto řešením, které generuje novou vyvolenou skupinu, máme své zkušenosti.) Mezi lidmi nesmí být žádný rozdíl kromě pohlaví a věku. Ve skutečnosti se jedná o ustavení nesmírně mocné a bohaté vlády, jejímž úkolem je sdružovat lidi tím nejlepším způsobem. Tato vláda má dát prostor pro naplňování lidských vášní. Tato vláda nebude regulována tím, co nazýváme spravedlností, mravními zásadami, nebude uznávat náboženství, právo na osobní vlastnictví, práva jednotlivce ani občanské a mezinárodní právo. Filozofové nového uspořádání světa napřed potřebují zlikvidovat starou společnost, aby mohli od základů až po střechu vybudovat společnost novou. Neuvědomují si, že jakmile by byla lidská bytost redukována na "kolečko sociálního stroje", nevycházely by z ní žádné tvůrčí impulzy, ustal by rozvoj lidských schopností, přestal by existovat jakýkoli pokrok, začali by scházet velcí vynálezci, odvážní podnikatelé, neúnavní pracovníci. V takovéto společnosti by panovala prostřednost, monotónnost, nuda, nedostatečná produkce, nekvalitní výroba a bída, která by však nepostihovala vladaře.
   Utopisté očekávají, že všichni lidé, pouze z poslušnosti "nové vládě", bez nadpřirozených pohnutek, bez závazků vyplývajících z vlastního svědomí, dokonce i bez vnějšího nátlaku, budou bezvýhradně zachovávat společný život, který jim uloží ústava nové společnosti. Na základě těchto představ těmto lidem vyvolili název komunisté. Nová společnost vylučuje, že by mohlo vzniknout nějaké lidské sdružení, které by nebylo ustanoveno, řízeno a kontrolováno novou všemocnou vládou.
   Problém ustanovení sociálního stroje a jeho řízení (udržování v chodu) vyřešili až vědečtí komunisté a materialisté Marx a Engels. Jejich filozofii pak uvedl v život Lenin. Skupinu, která má právo "sociální stroj" ustanovit a řídit, nalezli v dělnické třídě. Je to svým způsobem sprostá zrada na dělnictvu, které využili jen pro své cíle. Dělníci ve skutečnosti nikdy novou společnost neřídili, nanejvýš - jako nějaká lepší kasta - požívali drobných výhod. Problémy dělníků, vzniklé s rychlým nástupem kapitalismu, když strojní výroba začala hromadit majetek u těch, kteří vlastnili výrobu, bylo nutné řešit. Strojová výroba překvapila společnost, které chyběla jakákoliv morálka pro zaměstnávání dělníků. Návody, jak tuto situaci řešit, nalezneme v encyklice "Rerum novarum" papeže Lva XIII a v sociálních encyklikách dalších papežů. Marxovo řešení se ale zdálo jednodušší a rychlejší. Obrazně stačilo vystřelit z Aurory nebo postavit milicionáře na Staroměstské náměstí. Pak už to zastánci morálky a svobody nemohli ovlivnit.
   Vědečtí komunisté problém ustanovení "sociálního stroje" utopických socialistů vyřešili, ale na principu "sociálního stroje" nic nezměnili. Člověk musel svoji svobodu položit na oltář vášní a blahobytu, který se nakonec stejně nekonal.

Literatura:
Antonio Rosmini Serbati: Komunismus a socialismus